Je třeba utéct před zimou, aby nám bylo krásně?

Při procházce v přírodě mě prostoupí pocit z dětství.

…pocit, že les, louky, potok, rybník, jsou jakýmsi chrámem. Posvátným chrámem. Je mi jedno, jestli zrovna sněží, prší, nebo jdu po zablácené cestě a bořím se do bahna, nebo jestli svítí sluníčko…

Naučili jsme se „jak to je správně“

Kdyby nám někdo od dětství říkal, že deštivé počasí je to „správné“, byli bychom zvyklí vidět svět jinýma očima. Nepřemýšlíme o tom, protože už to máme automaticky naučené a tomu naučenému nevěnujeme pozornost.

Je to už nějaký čas, kdy jsem to začala vidět a uvědomila jsem si, že s tím nemusím dělat nic složitého. Jen uvidět, že je to naučený zvyk.

Naučili jsme se „jak to je správně“. Ale nemusí to tak být.

Když jsem o tom přemýšlela a psala pro vás tento článek, vzpomínala jsem, jestli bych o některé procházce mohla říct, že byla špatná, protože počasí nebylo takové, jaké bych si přála.

Někdy mi na cestu svítilo slunce, jindy jsem promokla. Bosé nohy jsem měla promrzlé a od bláta, ale cítila jsem sebe samu, cítila jsem život a jeho dary. Po příchodu domů jsem si uvařila skvělý bylinkový čaj, naložila se do příjemně teplé vany, do které jsem přidala pár kapek éterického oleje do medu a užila si ten krásný pocit.

Omrzlé tváře, promáčená bunda a boty od bláta se ale přece dají doma vyřešit. S úsměvem a radostí, že jsme zažili něco hezkého, že jsme byli spolu. Nebo jen sami se sebou a rádi.

Na procházce v přírodě si možná chvíli v hlavě nesete starosti a mysl je na začátku někdy zahlcená tím, co všechno byste měli udělat a co jste nestihli, ale po chvíli se vaše mysl zklidní. Najednou uvidíte, že potíže které jste si v hlavě omílali, někam odešly. Znáte to taky? I tohle jsem u sebe mnohokrát pozorovala.

Nemusíte na to mít žádnou extra techniku, která by vám s tím pomohla. Nemusíte kvůli tomu vyhledat pomoc, abyste byli „v pořádku“. Vy už v pořádku jste. Jen ta vaše mysl se kamsi zatoulala.

Zastavte se

Často  na svých kurzech i ve svých programech říkám: „zastavte se“. Tak můžete daleko lépe uvidět jak věci jsou, než když běžíte životem a myslíte si, že na to zastavení nemáte čas. Lépe tak rozpoznáte to, co se opravdu děje.

Zima = ztišení. Zastavuji se ráda a často. Zvlášť v zimě mi to jde tak nějak samo od sebe. A v tom tichu vidím věci jinak a cítím je jinak. Zachytím zázračné chvíle.

Umožněte si zastavit a vystoupit z rychle jedoucího života. Najednou můžete zjistit, že to, že je krásně, vůbec nic konkrétního neznamená. To jen my jsme tomu dali nějakou nálepku.

Nemusí být zrovna slunečný den, nemusíte být u moře, nemusíte být na oblíbeném místě. Ale můžete. Ve skutečnosti nemusíte měnit vnější svět, abyste byli šťastní.

Nemusíte měnit vnější svět, abyste byli šťastní

Zimní provoněný den

Jak vypadá zimní provoněný den? Energie zimy souvisí se ztišením. Venku v přírodě je v zimě vidět, že příroda utichla, odpočívá, nabírá síly na jaro. Řídí se tím celý moudrý systém i zvířata. A pro nás lidi je ztišení také důležité, abychom mohli nabrat energii a vyrazit na jaře do nové kvality – zrození.

Zimní období nám často umí ukázat nečekané hloubky našeho vědomí. Právě díky ztišení. Zaposlouchejte se do hlasu svého nitra právě teď v zimě. Co uslyšíte? Třeba vás zevnitř vaší duše něco zavolá. Uslyšíte svou intuici, vnitřní hlas, a uděláte to, kam vás to zavede. Jsou to ty impulsy, které nás přirozeně celým životem stále provázejí. 

Venku si to užívám podobně. Když vidím šípkový keř, zastavím se a jen se chvíli kochám tou nádherou. Vidím utichlou krajinu, kouzlení mrazu na větvích stromů, nádherně obsypaný keř rudými šípky. Pak si z šípku vymáčknu jeho dužninu a užiju si tu chuť. Chuť zimy.

Věřte, že jste odmalička nastaveni na prožívání štěstí a radosti. Můžete v sobě nechat rozsvítit světlo. Venku nemusíte nic měnit, abyste byli opravdu šťastní.

Někdy mám pocit, že celá republika by před zimou nejraději někam utekla. Ale to nás šťastnější neudělá. Nemyslím takové cestování, kterým obohacujeme svůj život, ale to, kdy chceme utéct před zimou, abychom se cítili lépe… Během svého života jsem se nacestovala opravdu dosyta a vím, že mi bylo hezky všude, i doma. A teď, když už tolik necestuji, je to stejné.

Uvnitř sebe si nosím ten prima pocit. Nemám potřebu se vzdávat zimy a jít někam za sluncem. Mám ráda déšť, sněžení, i bláto,.. mám ráda život a přírodu ve všech jejích podobách. Užívám si pestrost a střídání ročních dob. Líbí se mi rozkvetlá zahrada mé mysli.

Je v pořádku necítit se někdy úplně rozjásaně. Máme dny, kdy to nestojí za nic… ale nemyslím si, že záměr vesmírné tvořivé energie je takový, aby se nám dařilo zle.

Jsme spojení s něčím, co nás přesahuje. To, díky čemu jsme tady a díky čemu můžeme žít a tvořit. Je to spirituální úroveň. A tu můžete uvidět. Tím, že ji přestanete hledat, ale začnete ji vidět.

Přeji vám kouzelný zimní čas, ať už prší, sněží nebo svítí slunce. To důležité totiž máte uvnitř sebe samých.

Linda Mahelová

Milovnice vůní, bylin a zázraků každodennosti. Jsem nadšená bylinářka, aromaterapeutka, autorka e-booků 10 bylin k očistě vašeho těla a Bylinkového kalendáře. Více o mně najdete tady>>

Ráda s vámi sdílím bylinkové recepty v článcích na blogu a online programech, které jsem pro vás vytvořila. Těší mě, že programy pomohly už stovkám nadšených bylinkářů, kteří jimi v posledních letech prošli.

Učím vás vyrábět své bylinkové poklady - masti, tinktury, likéry, sirupy, octy, bylinné směsi a mnoho dalšího v online programu Vůně bylin. Inspirace, rituály, meditace a návody na výrobu bylinkových dobrot najdete v celoročním online kurzu Zahrada mysli. Hojivou sílu bylin a meditací poznáte v programu Zdravá žena, kterým vás budu krok za krokem provázet. Jak mít krásnou pleť, zdravé vlasy, žít bez vleklé únavy se naučíte v programu Očista těla kořeny.>>

Inspiruji druhé, aby skrze vztah k přírodě objevili vztah k sobě.

Komentáře