Je to už mnoho let, kdy jsem poprvé uviděla kvetoucí kdouloně. Ten pohled mě uchvátil. Něžné růžově bílé květy hustě pokrývaly celý strom. Od té doby, kdy kdouloně pěstuji, se pokaždé těším na tu krásu… Později na podzim zase na voňavé plody. Jejich vůně je mnohovrstevná se sladkými tóny. Dá se docela těžko definovat, ale je vskutku nádherná. Pro mě je to i vůně vzpomínek na mého tátu. A tak kdouloň nemůže na mé zahradě chybět.

S tátou jsme kdouloně začali pěstovat už před mnoha lety. Byly to jeho oblíbené stromy. Na zahradě jsme měli i kdoulovec, což je keř. Jeho plody jsou žluté, ale menší než kdoule.

Kdouloň a kdoulovec

Plod kdoulovce je tvrdý, má také velmi specifickou krásnou vůni a dá se stejně jako kdoule jíst. V době kvetení často zaujal kolemjdoucí. Oplýval záplavou červenooranžových květů (některé druhy mají fialové až růžové). Mnohokrát se zájemci pokoušeli kdoulovec odkopnout i s kořeny, ale nikdy se jim ho nepodařilo vypěstovat. A tak jsme plody voňavých kdoulovců občas rozdávali. Vzpomínám si, že babička dávala kdoulovce do prádelníku na ovonění prádla.

S naší starou zahradou jsem se musela po čase rozloučit. Majitelé pozemku si však nepřáli mít žádné stromy, proto se všechny ovocné stromky i keře musely pokácet. Založila jsem novou zahradu. Ze stromků se mi podařilo přesadit jen letitou broskvoň, několik keříků angreštů, černého rybízu a muchovníky. Bylinky na tom byly o poznání lépe. Všechny se v zahradě zabydlely. Své místo dostaly i nové stromky a keře. Kdouloň samozřejmě nechyběla. Vysadila jsem ji jako vzpomínku na mého tátu.

Teď už je té kdouli asi 6 let a bohatě plodí. Počátkem května rozkvete do krásy, ale hezký pohled je i na olistěný strom. Na začátku podzimu jsou některé plody ještě zelené a listy začínají postupně žloutnout. Zralé plody jsou jasně žluté.

Z voňavých kdoulí můžete mít radost i doma. Sklizené kdoule vydrží při pokojové teplotě několik týdnů, ale pak začnou sesychat a kazit se. Než k tomu dojde, zpracujte je.

Nejen chuť kdoulí

Kdoule jsou nejen chutné, ale taky zdravé. Obsahují vitaminy skupiny B, vitamin C, pektin, minerální látky. Pomáhají zlepšit trávicí činnost, jsou vhodné při průjmových potížích a snížení cholesterolu.

Plody jsou pokryté drobnými chloupky, které je nutné před použitím odstranit. Můžete je setřít rukou nebo si pomoci utěrkou. Jde to poměrně dobře, protože plody bývají lehce mastné.

Kdoulový kompot

Možná nejoblíbenější způsob jak tvrdé plody konzumovat, je připravit z nich kompot. Je to jednoduché. Nakrájené kdoule (bez jádřince), zalijete vodou, přidáte pár lžic medu a pokud chcete, tak i šťávu z citronu. Chuť kompotu zvýrazníte přidáním koření (hřebíčku a skořice). Pak vaříte do změknutí. Kdoule jsou chutné i ve formě želé džemu nebo medového pyré.

Kdoulové pyré

Příprava kdoulového pyré s medem je snadná:

• kdouli nakrájíte na plátky nebo čtvrtky
• podlijete vodou, přidáte své oblíbené koření – hřebíček, skořici, badyán, fenykl,… a necháte vařit do změknutí
• uvařené kdoule rozmixujete a přidáte med (na litr pyré přidejte litr medu)
• kdoulové pyré s medem můžete ihned konzumovat nebo zavařit do zásob na zimu

Můžete si ho dopřát během chladných mrazivých dní, kdy se za okny na zem pomalu snáší sníh. Jste zabalení v teplé dece, čtete si oblíbenou knihu, nebo posloucháte hudbu, která lahodí vaší duši.

Podzimní zahrada

I během podzimu se dá na zahradě pěstovat a sklízet mnoho dobrého. Ať už je to mišpule nebo zmíněné kdoule, ale třeba i zelenina – kadeřávek, mangold. Brzy na začátku roku už se objevují čerstvé lístky polníčku. Často během zimních měsíců sklízím i ptačinec a další plané bylinky. Miluju a vítám tuhle možnost a jsem své zahradě za takové dary vděčná.

Nechat růst a sklízet i na podzim a v zimě

Jak vidíte na fotografii níže – někdy na zahradě nalézám i kvetoucí měsíček a turan. I tyhle bylinkové krásky v chladných měsících zpracovávám. Nejčastěji si je dopřeju jen tak syrové přímo na zahradě. Jindy si utrhnu pár lístků kopřivy, ze země vykopnu pár hlíz topinamburů na lahodnou krémovou polévku…

Ale především se na podzim a v zimě propojuji s energií přírody, která mě inspiruje ke zpomalení a ztišení. Naslouchám ráda té moudrosti, když v tichosti pocítím sounáležitost s tím, co mě obklopuje. Vyživuji se přirozeným cyklem přírody a cítím vděčnost.